(23.06.2017 22:54:19, x)
Riziko je, ale je poměrně malé.
Co se týče anatomických pitev, tak tam je skutečně poměrně velké riziko drobného poranění, každý rok se několik mediků při pitvách řízne. Mrtví jsou ale testovaní na hepatitidy a na HIV, balzamování mrtvých před vlastní anatomickou pitvou je vede k zahubení většiny choroboplodných zárodků. Kromě toho medik musí být očkovaný, přinejmenším proti tetanu a TBC, kontrolují se i protilátky očkování proti hepatitidě B. Navíc na patologii ani na soudním lékařství medici nepitvají, dokonce je omezené (dle mého až moc) i pouhé přihlížení patologicko-anatomickým pitvám.
Během praxí zde nezanedbatelné riziko je, ale je asi stejné jako třeba u uklízečky v nemocnici. Vyšší riziko je jen u některých nemocí na infekci, např. u planých neštovic (u dospělého, který neprodělal a není očkovaný, je průběh poměrně vážný). Celkově je ale v našich krajích riziko nákazy během studia malé. Jen pro představu, jeden z významných pracovníků téměř předdůchodového věku jedné fakultní infekční kliniky je sám non-responder na očkování proti hepatitidě B - a je v pohodě. Z hlediska rizika nákazy je mnohem rizikovější práce sestry a záchranáře.
Je třeba mít na paměti, že situace se může kdykoliv změnit. Tak například jedna z prvních absolventek pražské lékařské fakulty nebyla ani na promoci, diplom jí zanesl děkan osobně domů jen několik dní před smrtí. Tuberkulóza. Z podobných důvodů ještě v 50. letech poměrně dost studentů veterinární medicíny nedostudovalo, protože je zahubily antropozoonózy. A to, že je teď klid, nemusí znamenat vůbec nic, výrazná migrace a stupidní antinakcinační demagogové mohou kdykoliv zařídit, že se studium i výkon medicíny stanou rizikem i u nás. Takže pokud tě něco takového znepokojuje už teď, zvaž, jestli psychicky zvládneš vystudovat medicínu (o praxi bych se nebál, existují "bezpečné" obory).
reagovat zde