Vzdělání je prakticky jediná jistá investice, která se z dlouhodobého pohledu ekonomicky vyplatí a u které je téměř stoprocentní návratnost. Z uveřejněných statistik vyplývá, že chudobou je v ČR ohroženo 1% rodin, kde mají oba rodiče vysokoškolské vzdělání, kdežto u rodin se základním či středním vzděláním už toto číslo dosahuje 15%. Kde se vzdělání v rodině nevěnuje velká pozornost, záleží už jen na jednotlivci samotném.Velkou roli zde pochopitelně hrají i finance. I deklarované bezplatné studium na českých vysokých školách přijde běžnou rodinu na desítky tisíc korun ročně a studium v zahraničí je pro mnohé téměř nedostižný sen. Není to ovšem zase tak úplně pravda – co bylo pro rodiče dnešních maturantů ještě stěží myslitelné a při troše štěstí se během studia do zahraničí dostali maximálně na stáž, jejich děti mají dnes podstatně více štěstí, aniž by jejich studium totálně zruinovalo rodinný rozpočet. Někdy ale musí svou roli sehrát nespokojenost s dosavadním životem nebo třeba i náhoda.
„Vyrůstala jsem s bratrem jenom s babičkou, a ta by mi nemohla z důchodu financovat studium v Česku, natož v zahraničí“, říká Lucie, dnes studentka prvního ročníku University of Bedfordshire v Lutonu, městečka asi 30 km od Londýna, a dodává: „ Po střední škole jsem nevěděla, co se svým životem udělat. Pracovat nebo studovat? Touha po finanční nezávislosti nakonec zvítězila a já se rozhodla pro to první, ačkoliv jsem věděla, že bych chtěla v životě dosáhnout víc, než jen postávat za barem a obsluhovat hosty. Velký výběr jsem ale neměla. Na žádnou nabízenou pozici mě v Praze nevzali, i na tu barmanku už málem vyžadovali vzdělání, doporučení a praxi“, trochu ironicky pokračuje subtilní tmavovláska. „ Tak jsem odjela do Berlína a zkusila štěstí tam. Sehnat práci v Berlíně bylo snazší, ale neupokojovalo mě to. Roky běžely a já jsem pořád jaksi nebyla nic, vydělané peníze se vždycky někam rozkutálely, propadala jsem depresím, nic mě nebavilo a pořád jsem si říkala, že přece takhle to nemůže trvat věčně. Až jsem si jednou našla na internetu informaci o tom, že na univerzitách ve Velké Británii je možnost i pro studenty z České republiky a vlastně z celé Unie získat vládní stipendium. Podmínkou ke studiu byla pouze znalost angličtiny. Ne, že bych ji neuměla, domluvila jsem se docela dobře, ale na požadovanou úroveň to rozhodně nebylo“, vypráví Lucie.
Univerzity ve Velké Británii ke studiu požadují znalost angličtiny na úrovni IETLS 6.0., což odpovídá úrovni B2-C1 evropského kvalifikačního rámce. Lucie to riskla, dřela po nocích, doučila se, co se dalo, a v testu z angličtiny uspěla.
Pro přijetí není v Británii zapotřebí skládat žádné přijímací zkoušky, stačí napsat motivační dopis, což je jakási přihláška, a v něm zdůraznit důvody, které člověka ke studiu tam vedou, a především vztah ke zvolenému oboru.
Školné je v Británii poměrně drahé, pohybuje se kolem 9 tisíc liber ročně. „Tady bylo jasné, že na to finance mít nebudu, odjížděla jsem do Lutonu a v kapse jsem měla asi tak 200 euro“, pokračuje opět Lucie. „Požádala jsem si tedy o to vládní stipendium a vyšlo to. Je mi 27 let a opět studuji a jsem moc ráda. A vybrala jsem si skvěle: univerzita je kousek od Londýna, vlak tam jezdí každou chvíli a cesta trvá tak půl hodiny. Není to tady v Lutonu pro život tak drahé jako v Londýně, ale můžu tam jet každý den třeba několikrát. Navíc tu mám už spoustu kamarádů, kteří mi pomohli v mých ne zrovna lehkých začátcích, například mi pomohli sehnat si tam práci, abych si vydělala na živobytí, protože od rodiny žádné peníze nedostávám. Dnes už mám byt, který je levnější, než bydlení v kampusu, chodím do školy, skládám zkoušky a také chodím na brigády. A co bude dál? To zatím neřeším, ale vím, že s titulem z této prestižní školy bych neměla problém najít si odpovídající zaměstnání“, končí Lucie své vyprávění.
Po složitých životních peripetiích opět usměvavá a plná elánu do života.
Další informace:
Ing. Jarmila Halouzková
www.edustart.cz
Tel. 602 684 782
E-mail: edustart.halouzkovagmailcom