
zaregistroval jsem jakousi nevysvětlitelnou nevraživost studentů denního studia vůči dálkařům. Projevuje se například jako arogance doktorandů vůči studentům (kombinovaného studia), které zkoušejí, či formou prosazování dálkařům nepříznivých opatření v akademickém senátu ze strany studentských senátorů.
Jeden příklad:
Přednáška z počítačových sítí pro dálkaře na nejmenované škole. Přednášející zadá (těsně před vánoci) dvě seminárky. Jedna má být zpracována ve dvojicích, druhá v týmu 8mi- 9ti lidí. Na námitky studentů, že se navzájem moc neznají a že je takové zadání pro ně problematické, namítá přednášející, ŽE BY JINAK POSLUCHAČI DENNÍHO STUDIA PROTESTOVALI PROTI ZVÝHODŇOVÁNÍ DÁLKAŘŮ. To, že byly seminárky zadány těsně před vánoci a posluchači denního studia na ně mají celý semestr, nepadalo na váhu. Rovněž nebylo podstatné, že značná část posluchačů radši udělá párovou seminárku sólo, protože domluva s kýmsi neznámým pro ně představuje problém. Tím jsou (těsně před zkouškami) zatíženi ještě víc.
Požadavek, aby deňáci nebyli vůči dálkařům diskriminováni, je samozřejmý. Ovšem zdá se, že se deňákům tento požadavek podařilo přetvořit v účinnou zbraň k diskriminaci dálkařů. U dálkařů jsem takovouto averzi vůči deňákům nezaregistroval. Po pravdě řečeno, deňáci jsou jim úplně volný

Budu rád, když obě strany po pravdě vyloží své postoje a jejich důvody.