Medicína, biochemie?

Abys to neměla tak jednoduché, tak existují i atestační obory klinická biochemie (lékař specializovaný především na interpretaci výsledků a konzultaci volby vhodného analytického postupu - na rozdíl od biochemika, který je specializován spíše na technickou stránku věci; faktem je, že jsou víceméně zaměnitelní, takže není neobvyklé, že primář oddělení klinické biochemie není MUDr. ale RNDr. nebo Ing.) a klinická farmakologie (opět především konzultační činnost, jen ve velkých nemocnicích).

Situace je taková, že do vědy je lepší, to znamená snazší a více k tomu připravující, cestou studium biochemie. Tato cesta má ovšem několik úskalí, která bys měla zvážit. Především cesta vědy se týká jen některých, znamená to plné nasazení již od prváku a i celkem malá nehoda může znamenat velkou překážku. Konkurence je totiž poměrně velká. Další nevýhodou je, že případě neúspěchu znamená biochemie cestu do nemocniční laboratoře a to je poměrně rutina a navíc i tady je poměrně velký boj o místa.

Studium medicíny je oproti tomu mnohem náročnější, poskytne ti spoustu informací, které budou "bezprostředně neužitečné" a naopak řadu prakticky užitečných věcí se nedozvíš - mám na mysli zejména absenci základních chemických kurzů a laboratorních cvičení. Na druhou stranu řadu znalostí nezískají biochemici (patologie, farmakologie) a vlastní aktivitou můžeš i na lékařské fakultě získat kontakty.

Co se týče postgraduálního studia, tak na přírodovědeckých fakultách a VŠCHT preferují spíše chemiky, biochemiky a biofyziky, ale lékaře (veterináře, zemědělce) automaticky nevylučují - očekávají však, že mají i znalosti chemie na svůj obor nadstandardní. Co se týče postgraduálního studia a ev. další vědecké kariéry na lékařské fakultě, tak je řada témat v oborových radách lékařská biochemie, lékařská genetika, normální a patologická fyziologie, patologie,... víceméně biochemických a většina studentů jsou lékaři, kteří se často stávají akademiky a vědci.