Rád bych se s vámi podělil o svoji naprosto otřesnou zkušenost s touto "vysokou" školou. Ne, nestudoval jsem ji. Mám vzdělání napůl technické a napůl zdravotnické, pohybuji se v akademickém prostředí a občas se dostanu i do sféry byrokracie kolem zdravotnické dokumentace. S touto anamnézou se na mě obrátila známá, která na této "vysoké" škole dokončuje bakalářské studium. Práci zhruba sepsala, ale protože je techniky až děsivě negramotná, nedokázala vlastními silami splnit formální požadavky na závěrečnou práci. Veden tím, že jsem bakalářskou, magisterskou i doktorskou práci psal na různých fakultách, a tím, že nejsem nováček ani ve vedení závěrečných prací, jsem slíbil, že to nebude problém. Dodaný text nasypu do LaTeXu, trochu upravím styl podle přesných požadavků a za pár hodin bude vše v pořádku. To jsem si ale lidově řečeno naběhl na vidle. Dámy, tedy přinejmenším paní "doktorka" I.J., předvedly, že skutečná tupost nesídlí na úřadech, ale na rádobyvysokých školách. Po celé řadě připomínek odkazujících se (fun fact, formálně i věcně nesprávně) na normu ČSN ISO 2145 (01 0184) jsem pochopil, že paní "doktorka" nejspíš tuto normu vůbec nezná a že normě bude učiněno zadost jen tím, když bude práce vypadat tak, jako kdyby byla defaultně formátována v editoru MS Word. Některé další požadavky pokládám za zločiny proti estetice, např. požadavek "zákaz zalamování slov + formátování do bloku". Mimořádně vtipné je to, že o požadavcích na zpracování závěrečné práce dokonce vydali skripta. Skripta, ve kterých nedokázali ani zařídit číslování stránek.

Třešničkou na dortu, která mě především obtěžuje, je to, že paní "doktorka" v textu při každé revizi vyžaduje změny v obsahu, někdy dost zásadní a často poměrně hloupé, přinejmenším z mého hlediska. Jako člověk, který také vede závěrečné práce, jsem z toho byl dost překvapen. Co je to za vedoucího, že na jedné straně vyvádí kvůli citaci (mimochodem, citaci korektní, na pokyn vedoucí změněné na nekorektní), ale na druhou stranu vlastní obsah čte zřejmě ve stavu snížené příčetnosti?

I když si dovedu představit řadu argumentů pro předpoklad, že lidé věnující se sesterské práci výhradně teoreticky nejsou ty nejostřejší tužky v penálu, v tomto případě jsem nakloněn věřit tomu, že nejde jen o neschopnost a hloupost ukrývající se za samoúčelný a nepraktický formalismus. Tímto způsobem je možné uměle prodlužovat studium a od studentů vybrat na školném o pár tisíc korun víc.

Tohle by si ale měly vyřídit hlavně zdravotní sestry mezi sebou. Lékaři i biomedicínští inženýři jsou schopni se ozvat, pokud se ve výuce objeví něco nepatřičného, případně pokud něco naprosto zásadního chybí. Nejde o žádná planá gesta, prostě se jedná s ministerstvem a s děkany o změnách ve studijních plánech. Když to sestry neudělají, bude na ně nahlíženo jako na absolventky vysokých škol, které ve skutečnosti vysoké nejsou.