(14.02.2017 11:10:47, x) Při dvouoborovém studiu studuješ základy dvou oborů, ideálně oborů, které se buď vhodně doplňují (např. filozofie-logika, sociologie-psychologie nebo klasická archeologie-klasická filologie), jejich kombinace je výhledově zajímavá/užitečná (nebo filozofie-matematika, geologie-archeologie nebo fyzika-biologie), případně jde o obvyklou učitelskou kombinaci aprobací. Ve srovnání s jednooborovým studiem by měl být záběr absolventa dvouoborového studia širší, ale méně hluboký. Tak např. absolvent dvouoborové studia, kde jeden obor byla psychologie, není oprávněn k výkonu profese klinického psychologa. Dnes je zejména na přírodovědných oborech koncept dvouoborů opouštěn a nahrazován mezioborovými obory (biofyzika, matematická biologie, bioinformatika, chemoinformatika,...), výjimkou jsou jen učitelé pro 3. stupeň, kde jsou dvě aprobace obvyklé. Jen pro doplnění, někdy se dvouobory objevují jen proto, že fakulta není schopna zajistit dostatek kvalitních akademiků na jednooborové studium, případně je obor sám o sobě natolik pochybný, že by bylo jeho jednooborové studium neobhajitelné.

Co se týče přijímacích zkoušek, tak to je v režii té které školy. Pokud vypisuje jen fixní kombinace (některé pedagogické fakulty), dělají se jen jedny přijímací zkoušky. Pokud se na obor dvouoborového studia dělají na každý obor přijímací zkoušky, je třeba uspět u přijímacích zkoušek na oba obory. Často ani není možné, aby student, který uspěje jen u jedné části, nastoupil na jednooborové studium - např. u psychologie je o jednooborové studium obvykle větší zájem, takže fakulty se brání tomu, že by někdo zkusil přijímací zkoušky obejít cestou s nižší laťkou. reagovat zde