Ahoj. Teď, co vám řeknu, tak si budete myslet, že si dělám srandu. Rodiče mě nikdy nepodporovali v tom, co bych chtěl dělat. Pamatuju si, když jsem byl v devátým ročníku na základní škole, jak máma přinesla domů něakej žlutej leták z učebními oborami a já sem si musel vybrat. Nikdy sem to nechápal. Nebyl jsem podprůměrnej žák. Chtěl jsem jít u nás ve městě ( Jindřichův Hradec) buď na Obchodku, nebo na Gympl. Nesměl jsem. Moje ségra mohla jít na Hotelovku, která byla soukromá. Takže jsem tři roky strávil v depresích v jednom ošklivým městě na Vysočině. Nejlepší roky jsem opravdu úplně celý promrhal. Byl jsem ve městě který jsem nenáviděl, na na škole, která mě nezajímala a na oboru, kterej mi byl ukradenej. Takže jsem si neměl ani co říct z lidmi, který mě obklopovali. Když to po třech letech skončilo, tak jsem studium ukončil. Byl jsem z toho tak v háji, že hned první den, co jsem dostal výuční list, vyhodil ty jejich hnusný monterky do kontejneru a odjel odtud domů. S tím, že už nikdy nechci vidět školu. A to jsem neměl dělat. Byl jsem mladej, nikdy nepracoval a vůbec mě nenapadlo, co to bude. Bylo to hrozný. Pracoval jsem v něaký fabrice ve tři ráno za pár korun. Pochopte mě prosím. Není to o tom, že bych nechtěl pracovat. Ale vždycky jsem chtěl studovat. Studovat to, co by mě bavilo. Nikdy jsem nemohl. Po roce práce jsem si uvědomil, že musím jít do školy. Mít maturu, abych mohl na vejšku. Takže jsem další rok strávil tím, že jsem šetřil peníze jenom na dva roky nástavby. Rok jsem jedl jen suchý rohlíky. Nebyla to žádná paráda. Já vim, že si teď myslíte, že sem to mihl dělat kombinovaně a mít peníze, jenomže jak jsem přišel o ty nejlepší roky života, tak mám něakej blok v havě, že prostě musim normálně chodit do školy, chovat se jak malý dítě a užívat si. Chodím k vůli tomu k psychologovi, takže to není žádná výmluva. Udělal jsem si maturitu na obchodce. Pochopte, nic lepšího se ani nenabízelo. Chtěl jsem něco, co nebude zase něakej učení obor. A když vybíráte jen nástavbu, tak tolik možností na výber nemáte. Když jsem dodělal maturitu, tak nastalo peklo. Nemohl jsem jít na vejšku, protože jsem na to neměl peníze. To bylo už minulej rok. Takže teď zase pracuju. Chtěl jsem vždycky dělat něaký umění. Na AMU mě nevzali. Tak jsem si řikal, co jinýho. Nic jinýho mě nezajímá. Tak jsem si řekl, když né umění, tak "příroda". Nevím, jak mě to napadlo. Nevím proč. Dal jsem si přihlášku na cuni.natur. Byl jsem naivní a myslel si, že to bude něaká alternativní náhrada za umění nebo co. Až potom Jsem si uvědomil, že spíš budu zkoumat pod mikroskopem, proč je žába zelená. A to je poslední věc na světě, která by mě zajímala. Takže teď jsem z toho úplně zoufalej a nevím, co mám dělat. Nikam jinak jsem si přihlášku nedal. Vůbec nevím, co s tím mám teď dělat. Před měsícem mi bylo 24 let. Jsem nula. Vůbec nevím, co teď budu dělat. Nemůžu čekat další rok. Už budu moc starej. Kombinovaně to dělat nebudu. Chci mít doktorát. Myslím to vážně. U nás v rodině mají všichni jenom výuční list a na nic životy. Já narozdíl od nich vím, co chci. Ale nemůžu se k tomu dostat. Je mi 24 let, vím, co chci, nikdy jsem nepropadl a stejně spoustu let jenom živořím. Přemýšlím o sebevraždě. Jsem úplně zoufalej. Navíc, teď bude léto. Neužiju si ho. Nebudu na to mít peníze. Ale to je jedno. Prosím, řekněte mi, jestli je třebo možnost na začátku semestru přejít na filozofickou fakultu na obor hudební věda, nebo filmová studia. Protože jestli ne, tak fakt nevím, co budu dělat.
Omlovám se Vám předem. Bohužel tohle není žádnej trolling. Budu čekat alespoň jednu pozitivní odpověď. Každý člověk dělá chyby, tak mě prosím nekamenujte. Děkuju.
