Moje odpověď měla Vandě pouze vyjasnit situaci, že pokud je občanka ČR a žije či pracuje v ČR, vždy bude muset zdravotní pojištění mít a domnívám se, že VZP zde tak trochu funguje jako vrchní cenzor, který má přehled o tom, kde je každý občan ČR pojištěn.
Nemám naštěstí žádné problémy, které by mne nutily zkoumat výhody pojištění u jednotlivých zdravotních pojišťoven a v této problematice se neorientuju. Pamatuji si však, že jako studentům nám někdy před koncem roku 1992 bylo řečeno, že pokud jsme se nepřihlásili ke konkrétní zdravotní pojišťovně, stáváme se automaticky pojištěnci VZP.
Také si vybavuji, k jakým absurditám docházelo v prvních letech fungování zdravotního pojištění. Teta, legálně provdaná za Itala a v Itálii žijící trvale od roku 1975, někdy roce 1997 obdržela od VZP dopis, že dluží snad třicet tisíc na neuhrazeném pojistném. Netušila totiž, že se měla u VZP odhlásit. Někteří mí přátelé, registrovaní u jiných pojišťoven než VZP, v tomto období taktéž obdrželi dopisy o dluhu vůči VZP. Nikdo z nich totiž netušil, že třeba jejich zaměstnavatelé - většinou malé "dynamicky se rozvíjející" soukromé společnosti - za ně zdravotní pojištění vůbec neplatili. To zjistili paradoxně jen díky VZP, která je vedla v evidenci.
K zásadní změně zákona o zdrav.pojištění došlo až v roce 1997 a možná teprve tehdy se tam dostalo ustanovení o těch novorozencích. Protože v začátcích systému málokterá zdravotní pojišťovna chtěla děti pojišťovat a jejich přihlášení podmiňovala účastí obou rodičů v pojišťovně. VZP naopak musela pojistit všechny.
Opravdu nic bližšího o administraci zdravotního pojištění nevím. Moje rada vyplývala spíš z těchto mých "starých" zkušeností. Byla jsem v roce 1994 asi čtyři měsíce na "volné noze" a nějak mi povinnost platit zdravotní pojištění unikla. Když jsem asi po třech letech dostala upozornění o dluhu na VZP, nestačila jsem se divit výši penále, které naskakuje do okamžiku zaplacení.
Takže, raději zdravotní pojištění platit.