
Prakticky celý život se připravovala na práci u filmu. Ostatně, má k tomu dobré předpoklady. Jenže to nakonec nevyšlo a tak hledala jiné uplatnění. Nakonec však i díky znalostem a kontaktům ze školy našla práci, která ji skutečně baví. S Anitou jsme si povídali o hledání svého nového já, i o tom, jak skloubit školu a práci.
Víme o tobě, že se pohybuješ v prostředí médií. Lákalo tě vždy být před kamerou?
Jako malá jsem byla takové to ukecané dítě, které musí být neustále středem pozornosti a mít poslední slovo. Z toho jsem moc nevyrostla, a tak jsem se postupně snažila najít uplatnění, ve kterém bych tyhle vlastnosti zúročila. Pravdou je, že vždycky mě lákal film, a tak jsem se přihlásila na herecké tábory, do castingových agentur a snažila se prosadit takhle. Jenže to byla zřejmě slepá cesta a nic moc mi v tomhle ohledu nevyšlo.
Jaký typ školy hledá děvče takového zaměření?
Na střední školu jsem se přihlásila na průmyslovku zaměřenou na film a produkci. Tam jsem si čtyři roky studia moc užívala. Byla to skvělá škola, která mi dala hodně vědomostí a zkušeností pro mou další práci, aniž bych o tom samozřejmě v té době věděla. Poté jsem celkem logicky chtěla pokračovat na FAMU, kde mě ale u posledního kola úplně rozmetala porota, která tam seděla. Byl to můj vůbec první pohovor v životě a já jsem se z něj tři dny oklepávala.
Můžeš přiblížit svůj zážitek?
Vyzkoušeli tam na mě snad všechny možné komunikační triky. Jak takové stresové situace zvládnout, o tom jsem se učila až o pár let později na NEWTON College. V té době jsem ale ten psychický nápor neustála a na FAMU se nedostala. A to ani o rok později, kdy jsem to zkusila znovu. Z dnešního pohledu jsem za to už ráda.
Prvotní neúspěch tě nicméně od snahy pokračovat studiem na vysoké škole neodradil. Kam ses tedy porozhlédla potom?
Hledala jsem jinou cestu, která by se blížila mým představám. Projížděla jsem všechny vysoké školy, které by mě mohly alespoň trochu zaujmout. Až jsem narazila na NEWTON College. Líbila se mi náplň oboru, který mě ihned zaujal - Management se zaměřením na psychologii mediálního prostoru. Média splňovala to, že se zcela nevzdám svého oboru. Psychologie je něco, co se týká každého z nás. A management mě lákal možnou souvislostí s produkční prací, kde také řídíte lidi, plánujete a organizujete. Co mě ale na téhle škole zaujalo ještě víc, to byl ale osobní přístup, který byl zjevný už při přijímacím pohovoru. A také atmosféra školy, která byla čitelná z fotek, videí a nakonec i z reálného setkání.
Neměla jsi strach z toho, že jdeš na soukromou vysokou školu?
NEWTON College je sice soukromá škola, ale už dávno v Česku neplatí, že soukromá škola rovná se automaticky získaný diplom. Alespoň v tomto případě ne. Možná je jednodušší titul získat díky přístupu vyučujících, kteří se vám snaží všemožně v jeho dosažení pomoct, ale nic v životě není bez práce. Ani na naší škole. Na všechny zkoušky jsem se vždy připravovala. Některá byla těžší, některá lehčí, ale díky blízkému vztahu, který s vyučujícími mám, bych se propadla hanbou, pokud bych po nich chtěla známku bez znalostí. Nesnesla bych ten pocit, že mám něco, co si nezasloužím.
Jak bys popsala první pocity, když jsi přišla první den na vysokou školu?
Už při vítání nás, jakožto nových prváků, bylo zřejmé, že tahle škola bude jiná, než jsem doposud mohla poznat. Nultým dnem nás provázeli druháci a jejich hlasy zněly celou dobu hrozně nadšeně. Hned první den jsme se tak setkali s vyučujícími, kterých jsme se mohli zeptat úplně na cokoliv, včetně samotného rektora. Všichni nám kladli na srdce, ať maximálně využijeme toho, co NEWTON College nabízí.
Co tím přesně měli na mysli?
Ať se aktivně účastníme školního života, poznáváme spolužáky, v hodinách se ptáme na všechno, co nás zaujme a ať makáme sami na sobě. Jít na první školní party jsem ale přesto odvahu nesebrala. První školní akce, které jsem se účastnila, bylo až desetileté výročí naší školy. Bylo to v prosinci a maximálně jsem si to užila. Měla jsem totiž tu čest ho moderovat.
Takže tady jsou základy pro tvou dnešní práci?
Do jisté míry asi ano. Dostala jsem se k tomu vlastně náhodou, jak už to tak v mém životě bývá. Důležité pro mě bylo, že ačkoliv jsem již zkušenosti s moderováním měla, nikdo ze školy je neznal. Přesto mi věřili, dali mi šanci a klaplo to. Od té doby mě na škole vnímali jako tu, “co moderovala SONO”, což je odkaz na stejnojmenný klub, kde se akce odehrávala. Když jsem se po roce přestěhovala z Brna zpět do Prahy a přestoupila na NEWTON College v tomto městě, překvapilo mě, že mě tak vnímali i tady. Znali mě i z dalších školních akcí, které jsem moderovala, a jelikož to pro mě byla opět velká životní změna, přišel čas, zamyslet se sama nad sebou.
Začala jsi tedy hledat i uplatnění mimo školu?
V té době už jsem měla zkušenost s různými psychodiagnostickými testy, které jsme si v rámci hodin vypracovávali, takže jsem dobře znala po psychologické stránce svoji osobnost a své chování. Díky manažerským předmětům jsem si zase uměla určit priority, zefektivnit a zorganizovat si svůj čas, ale taky jsem z hodin managementu věděla, že lodi není žádný vítr dobrý, pokud neví, kam pluje. Hodně lidí mi během života řeklo, že já se určitě neztratím, přesto jsem si do té doby připadala ztracená.
A jak jsi na to tedy šla? Podala jsi inzerát do pracovní agentury?
Nic takového. Vzala jsem si papír, tužku a snažila se ze všeho vypsat a vykreslit. Při tom jsem využila různé metody, které nás ve škole učili v oblasti vedení a organizování podniku, jen jsem to aplikovala na svůj osobní život. Když jsem si tedy určila životní priority a sepsala, co mě baví, vypadalo všechno jasněji. Nejlépe se cítím při moderování, a to pro mě bylo rozhodující.
Takže cíl byl jasný. Teď ještě jak se k němu dostat, že?
Ano, nejdůležitější pro mě ale bylo, že má loď už znala cíl. A tak jsem se se svým snem svěřila i pár lidem na škole a jeden z nich mi poradil, ať zkusím využít kontaktů, které škola nabízí, a nechám se někam doporučit. Rady jsem poslechla. Dá se říct, že tehdy jsem zasadila semínka, která za pár měsíců vyklíčila. Za tři měsíce jsem začala pracovat v rádiu, byť bylo malé a internetové. Ale jako první zkušenost s éterem to bylo k nezaplacení. O měsíc později jsem nastoupila do pražské regionální televize TV PRAHA na stáž reportérky. Dělala jsem tam celkem rutinní práci, ale po čase mě nechali natočit svou první reportáž. A na základě té jsem vlastně dostala příležitost dostat se až tam, kde jsem teď.
A to je kde?
Dnes pracuji jako reportérka na úplně novém projektu, který má základ ve velmi úspěšné internetové televizi Stream.cz. Na portálu Seznam.cz vznikne nové vlastní zpravodajství, které mám tu čest spoluvytvářet. Splnila jsem si tedy svůj sen. Konečně jsem tam, kde mám být, nebo alespoň mi to tak připadá. NEWTON College jsem ale za hlavu samozřejmě nehodila a stále studuji.
Jak se dá skloubit práce, která musí být odvedena přes den, a studium na vysoké škole?
Teď zrovna se snažím zvládnout zkouškové období, což mi vychází i díky spolupráci s vyučujícími. Kdybych byla na jiné škole, tak bych tuhle práci se školou skloubit asi nedokázala. NEWTON College mi ale vychází vstříc. Na studijním mi vytvořili individuální plán, takže věřím, že vše úspěšně zvládnu. A příští rok už budu Bc. Tak mi držte palce!