Na coworking už nedám dopustit, ale neříkejte to mé přítelkyni!

Jak jsem slíbil, píšu po měsíci členství v coworkingu. V minulém článku jsem popisoval, jak jsem hledal a hledal až našel. Zaparkoval jsem v prahacoworkingu v Kobylisích. Přiznám se, že mě zlákala cena. Byla nejnižší z coworkingových center v Praze. Mé jednoslovné hodnocení po měsíci zní …spokojenost. Není to žádné hogo fogo, ale účelné a funkční. Když se rozepíšu víc, můžu zhodnotit dobrou dopravní dostupnost. Dá se tam dostat všemi prostředky dopravy, které běžně po městě používám. Hodně dobré je i parkování pokud jedu autem. Žádný problém s hledáním místa a hlavně žádné omezení jako třeba v centru se zónama. To, že pak musím vyšlapat do prvního patra mi problém nedělá Místnost je prostorná a přesto klidná na práci. Každý má stůl jen pro sebe, takže si tam můžu nechávat své věci. Tím, že se to tam nepronajímá krátkodobě, ale členství je vždy měsíční, tak se tam netočí mraky lidí. Otevřeno je dvanáct hodin a jen ve všední dny. Původně jsem si říkal, že to je málo, že by to chtělo čtyřiadvacetihodinový přístup a víkendy, ale zjistil jsem, že je to vlastně zbytečné. Večer se chci bavit a ne pracovat, stejně tak o víkendech. Už jsem ocenil i přidanou hodnotu sdílené kanceláře. Když jsem potřeboval poradit, tak jsem se zeptal zkušenějších. A že je práce v takovém prostředí motivační, jak se píše na stránkách coworkingových center, tak to můžu jednoznačně potvrdit. Nedá mi to, abych se flákal, když ostatní kolem mě dělají byznys. I když se musím přiznat, že nějakou tu hru si občas stejně zahraju A abych nezapomněl dodat…členství jsem si zase o měsíc prodloužil.
A musím na sebe ještě něco prásknout. Jeden z členů dělá něco přes modeling, a co tam občas za ním přijde za božská zjevení. Až se bojím, abych se nezamiloval. Ale neříkejte to mé přítelkyni


Email: tom.jednaseznamcz