Podnikání musí vytvářet hodnoty pro celou společnost a zároveň být v souladu s potřebou dlouhodobého rozvoje. Pokud se chce Česká republika stát opět významným hráčem v oblasti inovací a změn musí zcela změnit systém výuky managementu. Management je samostatný obor lidské činnosti a jako takový musí být vnímán. Příprava a výchova managerů se musí změnit od zaměření na technické a ekonomické dovednosti na schopnost vedení, motivace, řízení změn.„Úspěšná společnost se mění dříve než musí.“ Jonas Ridderstråle
Zatím co moderní myslitelé v oblasti managementu už pochopili, že kapitalismus a podnikání musí být o něčem jiném než jen o vydělávání peněz (viz G. Hamel, U. Haque, K. Nordström a J. Ridderstråle nebo nově M. Porter a M. Kramer) náš „kapitalismus“ i systém přípravy budoucích podnikatelů a managerů stále zůstává vězet hluboko v minulosti. Zatím co moderní svět hovoří o tvorbě hodnot, společenské či sdílené odpovědnosti, talentu a inovacích, naší modlou je stále krátkodobý zisk za každou cenu. Ne nadarmo je většina managerských oborů na našich vysokých školách nazvána Ekonomika a řízení.
Bohužel současná krize a zároveň rostoucí globalizace podnikání nám ukazují, že budoucnost dlouhodobé úspěšnosti podniku je založena na schopnosti inovací a tvořivého využití znalostí pro vytvoření hodnoty. Vytvoření „sdílené“ hodnoty (Porter a Kramer) a nikoliv pouze zisku pro akcionáře a majitele. To neznamená, že by podnik neměl tvořit zisk. Ale ne na úkor svého okolí a své i naší budoucnosti. Kromě ekonomiky je nutné do podnikání opět zařadit etiku, morálku a odpovědnost.
Podnikatelé a manageři nového století musí být víc leadery, inspirátory a odpovědnými tvůrci než ekonomy, jejichž prioritním zájmem je maximalizace krátkodobého zisku. Je načase se chovat tak, abychom nejen my, ale i naše děti a vnuci měli možnost kvalitního života. Jak správně definuje základní otázku managementu A. Kopčaj: „Co mám (mohu, chci) dělat, abych (abychom) se měl (měli) v budoucnu lépe.“
Máme-li tedy vychovávat novou generaci managerů a podnikatelů nelze to dělat starým způsobem. Současná krize nám ukázala, že etická a morální selhání nelze léčit ekonomickými nástroji. Trh a ekonomika nejsou funkční v případě absence etiky, morálky a odpovědnosti. U. Haque ve svém blogu na HBR k letošnímu ekonomickému fóru v Davosu poznamenává: „This great crisis is in our economy — and so it might be of our society, culture, and polity. It might require not just financial and economic jiggery-pokery, but deeply rooted social, cultural, and political reimagination. Davos, of course, is far from a forum for the latter.“
Chceme-li být v budoucnu úspěšní (a ne pouze nízkonákladovu montážní linkou asijských výrobců v EU) je nejvyšší čas změnit systém výchovy managerských oborů a celoživotního vzdělávání managementu. Musíme management „odekonomizovat“ a polidštit. Znalosti a dovednosti budoucích managerů musí být více „soft“ než „hard“, protože budoucí pracovníci (resp. jejich znalosti) již nebudou pouhé prostředky, ale naopak zdroje úspěšnosti podniku. Noví manageři musí být zejména odborníci na vedení týmů, řízení změn, schopnost motivace a komunikace, musí mít schopnosti týmových tvůrců a koučů, musí mít jasné představy o etice podnikání a potřebě společenské odpovědnosti.
Toho ale nelze dosáhnout pouhým učením a předkládáním teoretických poznatků. Musí dojít k daleko širšímu propojení vzdělávání a praxe. Součástí výchovy se musí stát jak účast nejlepších odborníků z praxe na výuce tak zejména širší zapojení do podnikové praxe v průběhu studia. Má-li být budoucí manager schopen akce, není možné z něj vychovávat akademika. Nejlepší kunsthistorik není nejlepším umělcem. Učme, jak jinak myslet, učme, jak být kreativní, učme metodiky inovací a řízení změn, učme analyzovat, řídit rizika, učme odpovědnosti. Učme managery jako komplexní odvážné osobnosti a ne finanční nebo technické experty. Respektujme tyto nové potřeby již nyní a nečekejme, až nás k tomu donutí okolní svět. Který z velkých podnikatelů a managerů minulosti byl ekonom?
Abych byl upřímný, stejné myšlenky už u nás zazněly v roce 2006. V rámci svého vystoupení na mezinárodní konferenci Hledání nové Evropy se problematikou managementu, podnikání, vztahu výchovy a praxe a podobou výchovy managerů zabýval i profesor Milan Zelený. Již před pěti lety prezentoval nezbytnou potřebu kooperace tří základních složek společenského progresu – vzdělávací sféry, podnikatelské sféry a politicko-veřejné sféry – fungujících ve správném společensko kulturním prostředí. Bohužel česká realita je stále na míle vzdálená fungujícímu modelu a budeme i nadále ztrácet za moderními zeměmi. A to nehovořím o naprosto rozdílném přístupu k požadavkům a hodnocení úrovně vysokých škol v ČR. Vysoká škola, nabízející managerské vzdělání v souladu s požadavky podnikatelského prostředí by pravděpodobně u hodnocení Akreditační komise neuspěla a problémy jako garant výuky by patrně měl i profesor Zelený, který si dokonce „dovoluje“ souběžně působit na několika univerzitách současně (tedy ve světě to nevadí, tam si váží toho, že škola má možnost spolupráce s uznávanými odborníky).
Buďme hrdí na to, že česko dalo světu Baťu a přejme si, aby i náš systém vzdělávání byl změněn tak, aby dokázal další talenty najít a rozvinout. Začněme konečně učit management jako samostatný obor (na což má plné právo) a přestaňme ho stále spojovat s ekonomikou a správou. Závěrem trochu provokativní poznámku. A. Shapira , CEO Cellcom na adresu znalostí ze studií managementu říká: "The knowledge I use as CEO can be acquired in two weeks...The main thing a student needs to be taught is how to study and analyze things (including) history and philosophy."
Ing. Zdeněk Forman, Brno 28.4. 2011
Email: formanravyscz